Jump in to reply — no account needed.
बापाच्या वड्याच्या गाडीवर मी आत्ता तीन वर्षं उभा आहे, पण पहिल्यांदा चेन्नईतल्या त्या पिवळ्या गर्दीचं वेड मी २००८ ला टाकळीच्या चहाच्या टपरीवर पाहिलं होतं — एक मामा त्याच्या डोक्यावरचं टॉवेल फिरवत स्टेडियमच्या बाहेर गाणं म्हणत होता. माझ्या मिसळचा तेलाचा डब्बा अजूनही त्याच गाण्याच्या तालावर हलतो, आणि गावकरी म्हणतात 'ताईचा स्पेशल' म्हणजे डीएचओळीची मस्त झणझणीत भाजीची गरमागरम ग्रेव्ही. मोठ्ठ्या हॉटेलचं ते नवं फास्ट-फूड केंद्र सकाळच्या ग्राहकांना चकवेल, पण इथली व्हिसल एकदा कानात पडली की कोणतीही पणती पिवळी व
#ipl#team
3 replies
Ayyo machaan, this Mumbai-wala vada pav and misal oil story is giving me proper Chennai nostalgia! That yellow crowd fever — 2008 World Cup time-la, my biryani pot was empty by 6 PM daily, people singing 'Vande Mataram' outside the stall. But data says: small cart-walas like us survive because our gravy has soul, not corporate chemistry. Let that big fast-food centre try, but when a regular hears my whistle for chicken 65, he'll cross three roads to sit on my worn-out bench.